Vítejte na stránkách Institutu Udržitelného Rozvoje Sídel

Lobying, advokacie a konzultace v národní úrovni

IURS je expertní organizace, která využívá svých znalostí k tomu, aby se prohloubilo povědomí o urbární problematice. Proto informujeme, konzultujeme a lobujeme všude, kde to je jen trochu možné.

V národní úrovni:

Během posledních několika let jsme lobovali a konzultovali problematiku brownfields na národní, regionální a místní úrovní. Na národní úrovni jsme konzultovali zejména přístupy některých institucí k problematice brownfields. Také jsme apelovali na dostatečné zastoupení této problematiky ve Strukturálních fondech, v novém stavebním zákoně a zasazovali se za zviditelnění ekologických zátěží a sanačních zásahů v katastru nemovitostí. Na regionální a místní úrovni jsme konzultovali jak strategii přístupu k výběru brownfields projektů, tak evidenci problematiky, nástroje a indikátory vhodné pro její monitorování.

Ve vládní úrovni:

Na vládní úrovni jsme lobovali za to, aby byla formulována jednoduchá politika, která by jasně vyjadřovala podporu řešení dané problematiky (např. uvedením počtu procent investic, které by měly směřovat do již zastavěného území) a aby se brownfields stala součástí národní územní a urbární politiky. Vláda ČR ve svém nařízení 1100/2005 požadovala dodání Národní brownfields strategie a pověřila její koordinací MPO. Strategie se opozdila, zejména proto, že neexistovala data, na jejíchž základě by ji bylo možno připravit. Navíc s důrazem na regeneraci a rozvoj měst (viz také Lipská Charta (Ang),Výtah UUR) je v současné době pravděpodobně více zapotřebí širší národní urbární strategie regenerace měst, než úzce a oborově zaměřená strategie regenerace brownfields. Avšak není pochyby, že již jen samotná inventarizace brownfields, jež byla součástí přípravy Národní strategie brownfields, nesmírně zvýšila zájem o regeneraci brownfields a podpořila přípravu konkrétních projektů. Také politická vůle zviditelnit problematiku brownfields na národní úrovni umožnila její zdůraznění v Národním strategickém rámci a to následně vedlo ke zdůraznění brownfields v různých operačních programech.

Na úrovni ministerstev:

Lobovali jsme, aby se problematika brownfields dostala do záběru příslušných ministerstev (MŽP,MMR, MFČR) a aby k řešení problematiky brownfields jednotlivá ministerstva vždy přistupovala ve spolupráci a koordinaci s jinými ministerstvy (MPO, MŽP, MMR, MFČR). Lobovali jsme - vlastními nebo externími prostředky - také za to, aby se na ministerstvech zvýšilo povědomí o této problematice a prohloubilo její chápání (MŽP,MMR, MFČR). Na jednotlivých ministerstvech jsme lobovali za to, aby:

• koordinaci problematiky brownfields ležící mezi různými dotčenými odbory ministerstva vždy odpovídala jedna pověřená osoba (nejlépe náměstek ministra)
• ministerstva čerpala z nadnárodní znalosti této problematiky a zapojovala se aktivně do nadnárodních sítí a projektů (MŽP,MMR)
• ministerstva ustanovila jednotný systém monitorování a evidence problematiky a to jak po stránce poškození území, tak po stránce jejího územního a ekonomického dopadu (MŽP,MMR)
• ministerstva poskytovala regionům a obcím odborné metodické vedení v různých aspektech této problematiky (MPO, MŽP, MMR, MFČR)
• ministerstva poskytla obcím a majitelům nástroje, které by jim napomohly s vyřešením jejich brownfields problému (MPO, MŽP, MMR, MFČR).

V regionální úrovni jsem lobovali za to, aby :

• regiony analyzovaly, evidovaly a v indikátorech dokumentovaly sledování své brownfields situace,
• vytvářely strategické a jiné nástroje směřující k jejímu řešení,
• požadovaly po vládní úrovni patřičné úpravy právního rámce,
• požadovaly po ministerské úrovni patřičnou technickou podporu a metodické vedení.

V obecní úrovni jsme lobovali za to, aby si obce :

• upravily svoji strategii a zaměřily ji na podporu řešení této problematiky,
• velmi podstatně přehodnotily a upravily svoji územní a rozvojovou politiku tak, aby podporovaly všemi možnými prostředky rozvoj na svém již urbanizovaném území,
• provedly alespoň základní audit svých podvyužitých ú­zemí,
• vyjádřily brownfields jako % ze svého zastavěného a také zastavitelného území,
• zjistily kolika násobku ročního rozvojového přírůstku v obci by bylo potřeba k vyřešení jejich brownfields situace (některé obce se podiví, kolik desítek let k tomu budou potřebovat),
• formálně či neformálně přispívaly k majetkové konsolidaci svých brownfields území,
• za účelem řešení svých brownfields vytvářely co nejširší partnerství a používaly nová a neotřelá řešení a vícezdrojové financování,
• pokud možno jednotlivě nebo prostřednictvím organizací reprezentujících obce se zapojily do evropských brownfields projektů a sítí.

V úrovni profesních komor a škol jsme lobovali za to, aby :

komory využily EU priority a programy pro podporu celoživotního, vysokoškolského vzdělávání k vytvoření produktů použitelných k rozšíření znalosti o této problematice, zejména o její ekonomické, sociální a prostorové stránce (viz projekt LEPOB),využily priority OP RLZ podporující totéž,technické VŠ zahrnuly tuto problematiku do svých programů výuky.

Lobování v úrovni EU:

Poněvadž si myslíme, že příčinou některých barier, které komplikují regeneraci našich brownfields, jsou také přístupy a praxe pocházející ze systémů EU, lobovali jsme i na úrovni orgánů EU. Lobovali jsme hned po několika osách a podstatu naší argumentace jsme formulovali v našem dokumentu “Accelerating brownfields reuse in Central Europe“.

Poukazovali jsme zejména na to, že v rámci EU problematika brownfields nespadá přímo pod žádný jednotlivý department a dotýká se problematiky ekonomické, sociální, prostorové a životního prostředí. To způsobuje, že v EU nebyl jasný přístup k jejímu monitorování, evidování a řešení. Brownfields byla řešena (hůře či lépe) v národních měřítcích jednotlivých států EU, jelikož z hlediska prostorového a územního plánování brownfields problematika plně spadá do odpovědnosti členských států. Existující „EU spatial policy“, se o problematice brownfields přliš nezmiňovalo. Ne, že by nebyla podstatná a strukturálně velmi důležitá, ale někde v roce 1994–5, kdy se tato EU politika formulovala, nebyla problematika brownfields ani v EU ještě plně pochopena jako podstatný prvek. Zpráva OECD analyzující přístupy jednotlivých států se objevila teprve v roce 1998.

Pod kapitolou životního prostředí jsme například jako přistupující země přejímali do naší legislativy mnohé direktivy týkající se životního prostředí, které se problematiky brownfields určitým způsobem dotýkaly, ale jen v jednotlivých aspektech. Např. půda,voda, odpady atd. Avšak žádná z nich se přímo netýkala komplexního řešení problematiky ekonomicky podvyužitého, případně ekologicky poškozeného území.

Jelikož podstatná část problematiky brownfields spadá pod národní úroveň, je zatím obtížné tuto problematiku uchopit a analyzovat v celoevropském měřítku. Pro takovou analýzu a porovnání totiž chybí srovnatelná data a jakékoliv společné základní indikátory. Jak indikátory ekonomické, tak také indikátory sociální, i ty, týkající se životního prostředí a prostorového plánování. První vlaštovka EU monitorování a to pouze po linii ekologických zátěží, dopadla na stoly našich ministerstev teprve nedávno (2003). Porovnání národních přístupů a politik řešily některé projekty 5. rámcového programu a jejich doporučení jsou soustředěna na jejich webových stránkách. (www.cabernet.org.uk, www.revit-nweurope.org , www.rescue-europe.com). V roce 2007 se začalo formulovat několik nových brownfields se zabývajících nadnárodních projektů, zejména pod hlavičkou EU INTERREG iniciative.